Je to jako ve Višňovém sadu. Stojíme spolu jednou nohou v kruhu a ani jeden nemáme odvahu natáhnout ruku k tomu druhému. Zazvoní zvonec a pohádky bude konec. Přijede buldozer a stromy vytrhá. Náš kruh rozorají. Sad rozparcelují. Rozdělíme si zisk a půjdeme každý svou cestou. Zažili jsme toho už dost na to, abychom věděli, že se většina lidí pohybuje odnikud nikam a jsem dost rezignovaní na život, abychom čekali něco jiného.
Žádné komentáře:
Okomentovat