AHOJ NIKOLO

Ahoj Nikolo! Jsem verbálně zdatný a tím to hasne. Nechci aby ses za mne styděla, nebo se mne dokonce bála. Někdy se chovám debilně a neumím to ovlivnit, takže na jedné straně kostky je napsáno debil. Moje práceschopnost klesla pod 5 procent a já žiju jako kulička v ruletě. V Německu mají slovo Vogelfrei. Hnízdečko bez ptáčka. Mám to jako Egon Bondy autor Invalidních sourozenců, to je to co předvádíme s La Danielou a Muchomůrek bílých, to je to, co předvádím já. Nechápu proč žiju a bolí mne dýchat, řekl Bondy a já to můžu jenom podepsat. Realita se proměňuje kdy chce a v co chce, jako když nastane chyba v Matrixu, nebo ho někdo přeskládá. Ten film mi hodně ulevil. S takovou rozkoší jsem sledoval plátno a křičel ano! tak to je. Je to přesně takhle. Moje matka nikdy nechtěla syna. Je od pohledu šílená, ale právě tuto ženu si vybral můj otec, jako matku svých dětí, které pak v klidu opustil, aby se teď mohl dušovat, že pro své děti udělal maximum. Matka ani nepila ani nekouřila, ale ani nešukala, chlapi pro ni byli hnus a večery trávila v zoufalém nářku nad osudem, kdy hodiny v kuse vykřikovala Bože za co mne trestáš, já jsem nikdy nechtěla syna. Psychicky, citově a sexuáně mne zdeformovala a můj život se stal čekárnou na plnoletost, abych mohl odejít. Zasekl jsem se v sedmé třídě, kdy jsem si vymyslel nemoc, abych mohl být doma a onanovat. Jako nedospělý jedinec bez reálné sexuální zkušenosti jsem si vynalezl procedurální erotiku, kdy je muži zákázáno být mužem a je předurčen jako sexuální hračka ženy. Nevím úplně přesně jak to měla v dětství La Daniela, ale stále znovu se vrací k tomu, že se dobře vdá a bude sexuální hračkou. S La Danielou jsem dokonce několikrát bydlel, aniž bych si všiml, že existuje. Uviděl jsem Tebe a dostal žízeň po sexu. Hltal jsem Tě očima a nemohl se nabažit té rozkoše, co mi pohled na Tebe skýtal. Vůbec nic jsem nechápal, protože můj sexsymbol Nikola Mucha, absolutně nekorespondoval s čímkoli, co jsem doposud preferoval a čemuž naopak odpovídá La Daniela. Chudák holka si mne dokonce vezme do ložnice, abych jí olízal kolena a natřel prsa růžovým olejem a já ji nedokážu vojet. A tak tady jsme jak invalidní sourozenci, kteří se v životě opakovaně živili jako sexuální hračky a bylo jim to blbý a tak toho nechali, zkoušeli být normální až spadli do bídy. Vzal jsem všechno co jsem měl a v kasínu vsadil na nulu. Věřil jsem, že zoufalství z té ztráty mi pomůže skočit pod vlak. Jenomže ona ta nula šla a a já měl 35 krát tolik. Z jednoho semínka je tisíc jablek a já jsem se na čtyři měsíce nastěhoval do bordelu. Žít v erotickém oparu se stalo pro mne vším. Sex a prachy. Hráblo mi z toho a já si to dobrovolně nechal líbit. Slečny mne měly rády a lezli mi do prdele. Měl jsem favoritku, ale kdykoli mi kterákoli jiná slečna způsobila nějakou erotickou představu bylo možné ji okamžitě realizovat a to bylo báječné. Bez koruny jsem se ocitl v Rakouském Waldviertelu, abych byl po čtyřleté anabázi opět sexuální hračkou. Ložnice jako katedrála, mramorová koupelna, služka a velký auto, kterým jsem jezdil po okolí a hltal očima tu krásu dokud nepřepli Matrix a já se ze dne na den ocitl v Brně. Vyrval jsem už po tolikáté dobrovolně ze zásuvky a zase pokračoval dál a nevím kam a nevím proč. Už po pár týdnech mi bylo jasný, že to tady nedám, v jednu chvíli jsem prostě vystoupil z tramvaje s tím, že jedu zpátky. Neudělal jsem to ale hned a stavil se v hotelu Sharingem na oběd. Do hotelu přišla Klára Kolesová, chovala se jako ufon a začala mne bavit. Černá panenka měla na krku pověšený přívěšek připomínající značku zákaz vjezdu, já nedbal a propadal se do jejího kouzla každým dalším okamžikem. Když odcházela vyměnili jsme si pohled ve kterém bylo tolik příslibů, že jsem nikam nejel a čekal že zavolá. A ona zavolala a já jí políbil a dostal chuť se líbat do konce života. A pak přišla série mrdaček století od pátku pátku do pondělí non stop. Člověku, který si myslel, že už zažil všechno došlo, že nezažil nic. Bohužel jsem byl v Brně a jeho charizma mne vtahovalo jako vír žumpy a z elegantní skoro Rakušana se stávala den ze dne větší troska. Po rozchodu s Klárou Kolesovou to zpátky do blázince netrvalo dlouho. Rozchod jsem nemohl tři roky rozdýchat a od té doby nešukám. V tom blázinci jsem byl vlastně dvakrát a nechal se po uši nacpat práškama, abych nic necítil jako takovou reverzibilní sebevraždu. Opuchl jsem tak, že jsem se přestal holit protože dívat se na tu zrůdu v zrcadle bylo na mne moc. Stal jsem se také inkontinentním a samozřejmě impotentním. V tom momentu jsem potkal Nikolu Muchu. Bože můj! Tomu děvčátku bylo sotva dvacet! Připadal jsem si jako uchyl a předstíral normálního zákaznika tak nešikovně, že mi kamarádka řekla ať se po Tobě tak nedívám, nebo se začneš červenat. Jsem ujetej na to co děláš, má to pro mne podobnou vibraci jako Wanastovi Vjeci, Pražskej Výběr, Garage Tonyho Ducháčka, Filip Topol, nebo Miki Volek. Ano jsi pro mne můj Miki Volek Nikolo, jakoby sólo na jedný struně ale absolutně nejlepší. Seš fakt rajc a to se štípu jestli je to pravda, že se známe! Nemůžu tomu uvěřit, že se mnou mluvíš a nemůžu uvěřit té energie co na mne z Tebe sálá. Z nuly na sto ještě chvíli potrvá, ale Ty už si svého Diamant momentum dosáhla a blíží se chvíle, kdy na oběžné dráze budeš moci žít z podstaty. Možná víš, něco co já nevím a proto Ti nevadí se bavit s provařeným šílencem. Třeba chceš to co mám a Ty to víš a to je to malé sklíčko, ten střípek zrcátka kterým se dají dělat prasátka a když mi to jde tak jsem šťastný a nevadí mi že žiju ačkoli tomu co se děje nerozumím ani o za nehet víc. Jsem chrlič, zpívá Michael Kocáb, co do mne dáš to vychrlím. Bavím se psaním. Píšu co nejvíc to jde. Ono mi vlastně nic jinýho nejde a tak vlasně dělám co umím i když neumím, jen jako slepice vyplkávám vejce každdý pes jiná ves jak je to vidět i na mém blogu. Přeju si bejt pejsek. Klidně pičolízek, mít jistou svou misku a na procházku chodit na vodítku, abych se neztratil. Vím, že jsem hlupáček Káj a jestli Ty nejsi moje Gerda, zůstanu u své ledové královny La Daniely, dokud si mne nechá. Miluju její byt, má pro mne génia loci a připomíná mi zámek. Ta interakce mezi námi generuje zvláštní jako by aristokratickou nadhodnotu a eleganci. Nezvládli jsme potkat jako kluk a holka, co se mají rádi a šukaj spolu, zbláznil jsem se do ní jako do svého fetiše a abstrahoval jí jako románovou figuru. Dvakrát v osudovou vteřinu, kdy mohlo dojít k našemu spojení a mé srdce se otevřelo a potřebovalo cítit teplo mne La Daniela tak schladila kusem ledu, že květy pomrzly nadobro. Jedním dvěma slovy, poslala kouli která zbořila všechny figurky najednou. Není to Láska, není to zlo, jenom se nám to nepovedlo. Včera mi v hlavě u pravého ucha hořelo. Jako když vezmeš list papíru dáš pod něj zapalovač, on zhnědne a pak prohoří. Objevila se tam nová krajina. Nevím zda-li došlo k nějakému čištění nebo jsem zase něco zničil. Duše blbá zničená zpívá Topol a hlavní hrdina filmu czech made man říká rovnou, že Duše umřela. Ty přímé pokusy dostat mne z Těla začali loni 20. prosince, kdy mne La Daniela vyzvedla z blázince a vzala si mne domů jako své přídavné zařízení, protože má jakési tušení, že by to k něčemu mohlo být. Ve chvíli kdy se dveře zavírali se do nich vecpala ještě Zdenisima. Chtěl jsem žít monopolárně orientovaný na La Danielu, s tím, že zkusím udělat maximum aby se otevřela a roztáhla křídla. Myslím, že se to děje, je čím dál hezčí, chytřejší, rychlejší a výkonnější. Chce být nejlepší na světě, ale možná jí bude stačit být sexuální hračkou nějakého miliardáře. Holka která uměla dostat auto za to že si sundá kalhotky a dvě stě litrů měsíčně jí bylo trapně málo to tak asi potřebuje. Bejt miliardářem tak ji si určitě jako hračku pořídím. Jako štětka je La Daniela prostě dokonalá. Možná kdybych měl dost a kupoval si ji tak bychom se sblížili, takhle jsme uchyl a jeho fetiš, invalidní sourozenci, co si rozumí jako dvojčata. Jsme uchylové na sex a prachy. Onehdy La Daniela někoho jebala do hlavy kvůli stovce, že bejt to ve filmu je z toho několik celonárodních hlášek a mně se u toho postavilo a já pochopil, že jsem ztracenej. Jsem ujetej na tlapičky a La Danieliny Nožky jsou přírodní úkaz, něco jsem jí dal abych se s nima mohl mazlit a pak mne to rozvášnilo tak, až jsem se lekl co ona na to a ona si s absolutně nezůčastněným pohledem četla. Když si všimla, že jsem přestal zeptala se mne jestli hotovo. Jaboky by čekala než si dítě pohraje nebo naplní nočník. Od té doby když něco chce objedná si masáž chodidel a ví, že není nic co bych jí neslíbil. Jak nádherně jí sluší perly! Žiju v pytli rozkoše a jestli mi něco chybí ke štěstí tak je to teplo co cítím z Tebe Nikolo Mucho!