KRAKONOŠOVO

Chtěl jsem všechno nebo nic. Hledal jsem místo, kde budu absolutně šťastný. Objevil jsem na zámku jisté baronky a cítil jsem se doma. Pochopil jsem, že většina lidí nevidí za první zatáčku a pak jsou lidi co vidí za tři rohy a možná za sedm. Vytrhl jsem se ze zásuvky a vrátil do Brna. Dokonce jsem se oženil, abych předstíral, že jsem normální, ale sedět na dvou židlích se nedá do nekonečna. Začal jsem si přát uhrát pat. Můj život se začal podobat zahnívající kaluži a stejně jako kaluž vysychal. V momentě, kdy už jsem neřešil vůbec nic, protože už prakticky nic nezbývalo se objevila La Daniela. Konečně tu bylo moje dvojče, které mi celý život chybělo a po kterém jsem celý život toužil. Poskytla mi pohled do zrcadla. Musel jsem si přiznat co jsem zač a po čem toužím. Pokusil jsem se jí opustit. Každá hodina bez ní byla utrpením. Doufal jsem, že to přejde, ale bylo to jen horší a horší. Svoboda je poznaná nutnost. Tenhle magnet je moc silný na to abych se dokázal vytrhnout ze zásuvky. Jsou věci mezi Nebem a Zemí, na které je jedinec krátký. Tady začíná Krakonošovo.