DER DIE DAS PSÍ OCAS

Oba mí dědečci byli doktoři. Otcův otec hovořil pěti jazyky a tak z něho komunisti udělali lesníka. Matčin otec byl právník a tak se stal soustružníkem. Pracovat směl jen na druhé směně, aby se moc nepotkával s dětmi. O dědečka z otcovi strany jsem přišel rozvodem rodičů a ten druhý ujel na sledování sportu v televizi a latinu užíval jen k orientaci v lékářských zprávách. Slovanské jazyky mi nejdou. Za půl roku s Ruskou jsem se nenaučil prakticky nic a třeba Polština je mi doslova odporná. Německy jsem se naučil jako houba a anglicky se učím stejně snadno. Obávám se, že až jednou začnu mluvit anglicky, přestanu mluvit česky. Je to pro mne jen mentálně intelektuální hříčka, kterou jsem se naučil ovládat, když jsem se jako novorozeně z hrůzou probral v prostředí, kde lidé žvatlali cosi, co jsem ze svého světa neznal. Je dost pravděpodobné, že se mi skutečně stane, že česky zapomenu, protože teta Jana, která uměla i stenotypovat nedala po osmi letech v Kanadě česky ani holou větu. Teda jednu ano. Der, die, das, psí ocas.