sobota 22. července 2017
středa 19. července 2017
JEDNA PANÍ POVÍDALA
Bylo nebylo, za devatero horami… Tak začínají pohádky o Princeznách, ale toto není pohádka v pravém slova smyslu, jen to co jsem zaslechl, že jedna paní povídala a taky druhá a třetí a tak nějak jsem si to ve svém chorém mozku seskládal tak, že to co se ze mne nedostalo ven análním otvorem jsem vyblil na papír o němž je známo, že unese všechno.
Tak zpět k těm horám, řečeným Krušné.
Hledalo se zda-li by bylo či nebylo a shledalo se, že by bylo. Tedy litium.
Litium je taková celkem jedovatá věc, ale hodí se na baterky. Na baterky je dnes už kde kdo a taky kde co, mobilem počínaje a auty konče.
Co se dělá s baterkami po skončení jejich životnosti žádná paní nic nepovídala.
Ale jedna paní povídala, že je toho litia pod Krušnými horami za tři biliony korun.
Jiná paní povídala, že právě tři biliony korun je Český státní dluh.
Jak říkám, vím o tom hovno, ale nevyšlo prdelí a tak to skončilo na papíře.
Australská společnost, která průzkum provedla chce litium pod Krušnými horami těžit. Cena litia je prý 240 000 korun za tunu a česká republika z té tuny má dostat deset tisíc korun.
Když jde o nerostné bohatství, měl by mít stát nadpoloviční podíl, těch příslovečných 51% akcií.
Bohužel pan Babiš jako velkoprůmyslník má o zisky kapitalistů strach, aby náhodou nepřišel o svoje miliardičky a navrhuje podnikatelům daňové úlevy až prázdniny s tím, že stát bude žít z daní pracujících.
Norsko, před sto lety země ledu a chudoby, je dnes blahobytné království, protože mocnář ví, že tak jak je bohatý občan, tak je bohatý stát. Norská nafta své občany živí, koho má živit české lithium?
pátek 14. července 2017
čtvrtek 13. července 2017
středa 12. července 2017
ROVNOVÁHA
Je jedno, jsi-li čtverečkem či kostičkou. Kolečkem, nebo kuličkou; trojúhelníkem, či pyramidou. Bůh se s tím umí vyrovnat.
čtvrtek 6. července 2017
HOUSENKA
Je to veliká Housenka. Všechno sežere jako rakovina a pak se zakuklí a s motýlem se vyklube Návrat Krista.
úterý 4. července 2017
ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM
Štěstí přeje připraveným. Probudil jsem se tak akorát, abych stihnul trafiku, než zavřou. Vyběhl jsem ven jen tak podomácku a tak zaprasenej normálně nechodím ani doma, natož abych tak šel do města. Koupil jsem tabák a před trafikou si zapálil cigáro. V tom přišla Ona. Kočka. Ani Dívka, ani Žena, prostě Kočka s velkým K. Tak teď už vím co se mi líbí. Štíhlá rovná jak proutek v bílém trIčku a světlých džínách rovné blond vlasy, ale Bože můj ten obličej a výraz! Zašla do trafiky. Připadal jsem si v pokapané mikině jako blbec. Něco mne vedlo na místo pod stromem, ale tam jsem nevydržel, popošel jsem pár kroků abych nahlídl do trafiky, jestli tam je, protože se mi zdálo, že dlouho nejde. V tom vyšla. Zůstal jsem jak zařezaný a Ona prošla tím místem pod stromem, kdy být tam zůstav nedokázal bych ji neoslovit. Už dávno jsem měl mít přichystanou vizitku, abych jí ji dal. Moc usmívat se nemohu, není to estetický zážitek, spíš do horroru než do pohádky, či milostného románku… A to bylo všechno, v jedné ruce nesla časopis koupený v trafice a šla náměstím někam nahoru, ke Kostelu, či k Zámku… Buď to byla Princezna, nebo Bohyně…