JEDNA PANÍ POVÍDALA

Bylo nebylo, za devatero horami… Tak začínají pohádky o Princeznách, ale toto není pohádka v pravém slova smyslu, jen to co jsem zaslechl, že jedna paní povídala a taky druhá a třetí a tak nějak jsem si to ve svém chorém mozku seskládal tak, že to co se ze mne nedostalo ven análním otvorem jsem vyblil na papír o němž je známo, že unese všechno. Tak zpět k těm horám, řečeným Krušné. Hledalo se zda-li by bylo či nebylo a shledalo se, že by bylo. Tedy litium. Litium je taková celkem jedovatá věc, ale hodí se na baterky. Na baterky je dnes už kde kdo a taky kde co, mobilem počínaje a auty konče. Co se dělá s baterkami po skončení jejich životnosti žádná paní nic nepovídala. Ale jedna paní povídala, že je toho litia pod Krušnými horami za tři biliony korun. Jiná paní povídala, že právě tři biliony korun je Český státní dluh. Jak říkám, vím o tom hovno, ale nevyšlo prdelí a tak to skončilo na papíře. Australská společnost, která průzkum provedla chce litium pod Krušnými horami těžit. Cena litia je prý 240 000 korun za tunu a česká republika z té tuny má dostat deset tisíc korun. Když jde o nerostné bohatství, měl by mít stát nadpoloviční podíl, těch příslovečných 51% akcií. Bohužel pan Babiš jako velkoprůmyslník má o zisky kapitalistů strach, aby náhodou nepřišel o svoje miliardičky a navrhuje podnikatelům daňové úlevy až prázdniny s tím, že stát bude žít z daní pracujících. Norsko, před sto lety země ledu a chudoby, je dnes blahobytné království, protože mocnář ví, že tak jak je bohatý občan, tak je bohatý stát. Norská nafta své občany živí, koho má živit české lithium?