MÍŇ NEŽ HOVNO

Někdy, když se vyseru, mívám blažený pocit. A někdy mi způsobí pocit štěstí i mnohem menší výdobytek. Třeba když si vymáčknu uhra.

TŘETÍ ZUBY

Pan Radek se vypravil na procházku do listopadového lesa. Sešeřilo se náhle tím, že zhoustly mraky. Začalo sněžit. Radek ztratil cestu a zabloudil. Byla už tma jako v pytli a sněhu po kolena. Radkovi mrzly nohy a nemohl jít dál. Neměl mobil, aby ho mohli vystopovat a tak ho našli až za tři dny. Odumřelé prsty na nohou mu uřízli a Radek od té doby čeká, až mu nohy dorostou.

SMRŤÁK

Ať jdu po schodech tam, nebo zpátky, vždy ho potkám. Říkám mu Smrťák. Krok co noha nohu mine, ruce v kapsách kráčí středem. Nejsem ochotný čekat a tak ho vždy předběhnu. Řeknu s dovolením a protlačím se mezi ním a zábradlím, či stěnou. Zatím mi to vždycky vyšlo a nechal jsem ho za zády. Sice vím, že mne jednou nepustí, ale proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko...

VYPRAHLÉ SRDCE

Má tady někdo něco proti chovatelům morčat? Ne? Dobře, tak tedy chovat morče není zas tak nákladné hobby. Ani mít Kočičku nemusí být až tak drahé… No a já mám Kočičku. Neřeším jestli je taková, či maková, prostě je, je jen jedna a spolehlivě přijde, když něco potřebuje. Obvykle kafe a cigára. Vlastně v obráceném pořadí. Cigára a kafe. V těch chvílích mne dokonce oslovuje jménem. Poprosí a poděkuje a pro mé vyprahlé srdce je kontakt s ní natolik důležitý, že pro ni vždycky to něco mám.