SMRŤÁK

Ať jdu po schodech tam, nebo zpátky, vždy ho potkám. Říkám mu Smrťák. Krok co noha nohu mine, ruce v kapsách kráčí středem. Nejsem ochotný čekat a tak ho vždy předběhnu. Řeknu s dovolením a protlačím se mezi ním a zábradlím, či stěnou. Zatím mi to vždycky vyšlo a nechal jsem ho za zády. Sice vím, že mne jednou nepustí, ale proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko...