sobota 30. září 2017

DOPIS DAGMAR

Ahoj Dagmar! Slíbil jsem Ti dopis v obálce a známkou. Kdysi tomu bylo tak, že právě Tvůj typ krásy byl mým ideálem. Líbili se mi jemné citlivé, tak trochu osamnělé a trochu smutné ženy. Pavel Tygrid nazval jednu svou knihu "Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu." A přesně to se mi na vztazích s oněmi ženami líbilo nejvíc. Najít zakopaného psa, mrtvolu ve skříni, ten uzlík na niti osudu. Objevit ho a rozvinout talent. Byl to pro mne zajímavý úkol a žena pro mne byla tak trochu hračkou, pacientem u léčitele. Nekladl jsem žádné limity i s tím vědomím, že žák učitele přeroste. I to se párkrát stalo. Některé ženy postoupili jen o stupínek, či dva a už měly dobrý pocit. Cítili se nově, svobodnější, hezčí, sebevědomnější. Jejich život se zevnitř proměnil a to spůsobilo proměnu v jejich okolí a sáhly po muži z tohoto nového okruhu. Postupem času jsem zjistil, že nadání máme všichni. Téměř všichni však zakopáváme o svůj stín. To, že mi někdo byl sympatičtější, či se mi jevil půvabným nehrálo roli. Talent máme všichni. Novorozenec má rozvinutý rozum, chápe, myslí, ale trvá to celkem dlouho než se dokáže vyjádřit i jinak, než pouze pláčem, přestože někdy později hovoří třeba třemi jazyky. Jde o to, kde na naší cestě zůstaneme stát. S čím se smíříme a co objetujeme, abychom měli jisté alespoň to málo co máme. Řeka života každého z nás končí v moři zapomnění. Přijdou jiní lidé a po nás neštěkne ani pes. Je to jen náš úkol, co se svým životem uděláme. Alan Watts píše: život je jen trubička, záleží na tom co do ní nastrkáme. Růst znamená změnu a ta nás nutí opustit známé, kvůli neznámému. Jsme to co jsme a žádné růžové brýle nepomohou. Přeji Ti hodně štěstí a lásky. Zigi

středa 27. září 2017

EXPLOZE

Vypadá to na výbuch.
Když už to musí být, tak bych si přál, aby to byl aspoň ohňostroj, ale ví Bůh jak to bude...

úterý 26. září 2017

GESTÜRTZTE NEUBAUTEN

Považovat potrat do dvanáctého týdne věku embria za legální, je do jisté míry legitimní, protože až kolem dvanáctého týdne těhotenství se do embria dostaví Duše.
Je to jako strhnout hrubou stavbu domu a říct, že to nevadí, protože tam ještě nikdo nebydlel.

sobota 16. září 2017

čtvrtek 14. září 2017

středa 13. září 2017

BAGETA

Seděl jsem v parku pod Eifelovou věží a svačil sýr a bagetu. Okolo se motalo hejno holubů. Ulomil jsem kousek křupavé bagety a hodil ho holubům. Ti jeden po druhém přicházeli, zobli si a poodešli. Přiletěl vravbec. Vzal celý kus bagety do zobáku a odletěl. Došlo mi, co se myslí rčením "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše".

pondělí 11. září 2017

PRAVDA

Pravda je jediná neměná konstanta.

CESTA JE CÍL

Rozhodli jsme se vše podřídit cíli, jež je nějakou naší fikcí a bráníme se všemu, co by nám mohlo stát v cestě k onomu vysněnému. Místo toho, abychom se nechali vést Božskou energií, která jediná je ryzí, nezkažená, věčná, moudrá a celistvá marníme své životy honbou za psí oháňkou.

úterý 5. září 2017

ÚTERÝ

Co je dnes za den?
Úterý. Aspoň si to myslím.
Taky si to myslím.
Co na tom záleží, stejně nevíme dne, ani hodiny.

pondělí 4. září 2017

VŠECHNO

Je to i nic, aby to mohlo být všechno.

LÁSKA

Bylo to praktické. Stačilo vystoupit z tramvaje, přejít z refíže na chodník a po několika schodech sejít dolů do hospody, kde za pípou stála Vendula.
Když jsem jí uviděl poprvé, šel jsem od vchodu rovnou k ní se žádostí o její ruku. Nic krásnějšího, než Vendula pro mne v tu chvíli neexistovalo. Odpálkovala mne suverenitou ženy zvyklé slýchat komplimenty na každém kroku a natočila mi pivo. Sedíc na baru jsem ji s každým dalším pivem viděl krásnější a krásnější.
Zbalil ji David. Byl tam provozním. Mladý, vtipný, svěží sympaťák. Zadělali si na miminko a byla svatba.
Když to nešlo do kopce, tak to šlo z kopce. Nevím proč, šuškalo se lecos, ale pravda je, že se David do roka a do dne na stromě v parku oběsil.

MOTÝL

Přišel podzim a s ním chladno. Je čas se zakuklit, jak to udělaly ženy.
Až mne teplo jara probudí, vzlétnu jako motýl a budu zase obdivovat tu krásu, co po letních ulicích trousí polonahé ženy.