středa 5. února 2014

KOLOTOČ ŠTĚSTÍ

Když jsem byl dítě, trávil jsem hodně času na kolotočích. Otec pro ně něco dělal a já si užíval světského života. Líbili se mi karavany i ten showbusiness jako celek. Kolotočáři byli živelní a to se mi líbilo taky, o angličácích, které jsem hojně dostával nemluvě. Měl jsem kapsy plné volňásků na atrakce a tak jsem byl oblíbený chlapeček. Dvě svezení na kolotoči stály tolik, co moje matka vydělala za hodinu. Světští byli tenkrát hodně zámožná kasta. Řízením osudu jsem jeden čas bydlel ve čtvrti, kde jich bydlelo hodně. Snad každý den se u někoho slavilo. Lidé ochotní utratit půl milionu za plazmovou televizi se sjížděli napucovaní v Mercedesech a tahali bedny s chlastem a dárkÿ. Skvělej život. Nejsem světskej, ale slabost pro život na této planetě mám. Vytvořit buňku. Bublinu štěstí a pohody. Oázu radosti. Modlím se a medituji. Je to má hodně oblíbená činnost. Z havarovaného tankeru vytéká do moře ropa. Takový pocit mám z lidí. Jsou tak nemocní, že svou nemoc pokládají za zdraví. Mám určitou poruchu. Vidím lidem až do žaludku. Dozvídám se i věci, o které nestojím. Proto kontempluji. Abych se očistil a nezašpinil svoji bublinu štěstí, svoji oázu radosti. Nejsme tělo s duší. Jsme Duše oblečené do těla. Kdo to nepochopí, má smůlu a musí běžet krysí závod. Ti ostatní mohou žít skutečný lidský život. O tom rozdílu mezi skutečným a neskutečným je Environmentalismus. Trochu čarodějné umění na pomezí životního stylu a reklamy. Bůh má rád vstřícná gesta a umí číst symboly.

Žádné komentáře:

Okomentovat