MAGOR ZIGI

Říkají mi magor Zigi. Jsem psychotik. Nedá se nic dělat. Snažil jsem se to utajit ostatním a především sobě. Nejde to. Mám v hlavě díru do jiného světa. Do toho světa, ze kterého jsem přišel. Nikdy jsem se neoddělil. Nedokázal jsem to. Pupeční šňůra zůstala spojená. Mám strach žít. Nejde mi to. Můj život je jako odraz v zrcadle. Má svíčka skomírá. Je mi ze života fyzicky špatně. Prý je to psychosomatické. Žiju skrze svoji Paní. Nikdy jsem neviděl krásnější bytost. Je zdravá a září. Její plamen hoří naplno. Má chuť žít a něco dokázat. Líbí se mi to. Chci ji pomáhat. Jako sluha. Jako pejsek jí spestřovat život. Podle toho co dokážu. Bez lidí to nejde a ona je dokonalá. Věnuji svůj život na oltář její spokojenosti. Udělám maximum. Snažím se. Je mi tak blbě, že psát je to nejvíc co zvládnu. Nevyměním ani žárovku. Jsem úplně na hovno a ona se mnou má trpělivost. Je svatá. A za to si zaslouží můj dík. Chci jí přinášet květiny a dárky. Co nejvíc. Kolik zvládnu.