neděle 3. prosince 2017

MODEL JOŠT


Mercedes v Brně představil svůj Model Jošt. Je to vozidlo nezávislé na fosilním palivu. Součástí aktivní bezpečnostní výbavy je i Brnění Jezdce. Ideální pro dobu ledovou.

sobota 4. listopadu 2017

VYDEJ SE NA CESTU

Je lepší mít nedokonalé něco, než dokonalé nic. Vydej se na cestu. Jdi s kůží na trh.

ORBIT

Je to jako z Brna do Vídně. Prostě blíž než do Prahy. Na Orbit. Na oběžnou dráhu nad Zemí je to jen sto kilometrů. A sto kilometrů se dá ujít i pěšky za pár dnů.

REPRODUKCE

Máš jedno semínko. Zasadíš ho a z něho vyroste rostlinka. Na ní je několik klasů. V každém klasu je několik semínek. To je ta reprodukce, o kterou nám jde.

neděle 29. října 2017

sobota 30. září 2017

DOPIS DAGMAR

Ahoj Dagmar! Slíbil jsem Ti dopis v obálce a známkou. Kdysi tomu bylo tak, že právě Tvůj typ krásy byl mým ideálem. Líbili se mi jemné citlivé, tak trochu osamnělé a trochu smutné ženy. Pavel Tygrid nazval jednu svou knihu "Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu." A přesně to se mi na vztazích s oněmi ženami líbilo nejvíc. Najít zakopaného psa, mrtvolu ve skříni, ten uzlík na niti osudu. Objevit ho a rozvinout talent. Byl to pro mne zajímavý úkol a žena pro mne byla tak trochu hračkou, pacientem u léčitele. Nekladl jsem žádné limity i s tím vědomím, že žák učitele přeroste. I to se párkrát stalo. Některé ženy postoupili jen o stupínek, či dva a už měly dobrý pocit. Cítili se nově, svobodnější, hezčí, sebevědomnější. Jejich život se zevnitř proměnil a to spůsobilo proměnu v jejich okolí a sáhly po muži z tohoto nového okruhu. Postupem času jsem zjistil, že nadání máme všichni. Téměř všichni však zakopáváme o svůj stín. To, že mi někdo byl sympatičtější, či se mi jevil půvabným nehrálo roli. Talent máme všichni. Novorozenec má rozvinutý rozum, chápe, myslí, ale trvá to celkem dlouho než se dokáže vyjádřit i jinak, než pouze pláčem, přestože někdy později hovoří třeba třemi jazyky. Jde o to, kde na naší cestě zůstaneme stát. S čím se smíříme a co objetujeme, abychom měli jisté alespoň to málo co máme. Řeka života každého z nás končí v moři zapomnění. Přijdou jiní lidé a po nás neštěkne ani pes. Je to jen náš úkol, co se svým životem uděláme. Alan Watts píše: život je jen trubička, záleží na tom co do ní nastrkáme. Růst znamená změnu a ta nás nutí opustit známé, kvůli neznámému. Jsme to co jsme a žádné růžové brýle nepomohou. Přeji Ti hodně štěstí a lásky. Zigi

středa 27. září 2017

EXPLOZE

Vypadá to na výbuch.
Když už to musí být, tak bych si přál, aby to byl aspoň ohňostroj, ale ví Bůh jak to bude...

úterý 26. září 2017

GESTÜRTZTE NEUBAUTEN

Považovat potrat do dvanáctého týdne věku embria za legální, je do jisté míry legitimní, protože až kolem dvanáctého týdne těhotenství se do embria dostaví Duše.
Je to jako strhnout hrubou stavbu domu a říct, že to nevadí, protože tam ještě nikdo nebydlel.

sobota 16. září 2017

čtvrtek 14. září 2017

středa 13. září 2017

BAGETA

Seděl jsem v parku pod Eifelovou věží a svačil sýr a bagetu. Okolo se motalo hejno holubů. Ulomil jsem kousek křupavé bagety a hodil ho holubům. Ti jeden po druhém přicházeli, zobli si a poodešli. Přiletěl vravbec. Vzal celý kus bagety do zobáku a odletěl. Došlo mi, co se myslí rčením "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše".

pondělí 11. září 2017

PRAVDA

Pravda je jediná neměná konstanta.

CESTA JE CÍL

Rozhodli jsme se vše podřídit cíli, jež je nějakou naší fikcí a bráníme se všemu, co by nám mohlo stát v cestě k onomu vysněnému. Místo toho, abychom se nechali vést Božskou energií, která jediná je ryzí, nezkažená, věčná, moudrá a celistvá marníme své životy honbou za psí oháňkou.

úterý 5. září 2017

ÚTERÝ

Co je dnes za den?
Úterý. Aspoň si to myslím.
Taky si to myslím.
Co na tom záleží, stejně nevíme dne, ani hodiny.

pondělí 4. září 2017

VŠECHNO

Je to i nic, aby to mohlo být všechno.

LÁSKA

Bylo to praktické. Stačilo vystoupit z tramvaje, přejít z refíže na chodník a po několika schodech sejít dolů do hospody, kde za pípou stála Vendula.
Když jsem jí uviděl poprvé, šel jsem od vchodu rovnou k ní se žádostí o její ruku. Nic krásnějšího, než Vendula pro mne v tu chvíli neexistovalo. Odpálkovala mne suverenitou ženy zvyklé slýchat komplimenty na každém kroku a natočila mi pivo. Sedíc na baru jsem ji s každým dalším pivem viděl krásnější a krásnější.
Zbalil ji David. Byl tam provozním. Mladý, vtipný, svěží sympaťák. Zadělali si na miminko a byla svatba.
Když to nešlo do kopce, tak to šlo z kopce. Nevím proč, šuškalo se lecos, ale pravda je, že se David do roka a do dne na stromě v parku oběsil.

MOTÝL

Přišel podzim a s ním chladno. Je čas se zakuklit, jak to udělaly ženy.
Až mne teplo jara probudí, vzlétnu jako motýl a budu zase obdivovat tu krásu, co po letních ulicích trousí polonahé ženy.

sobota 26. srpna 2017

MÍŇ NEŽ HOVNO

Někdy, když se vyseru, mívám blažený pocit. A někdy mi způsobí pocit štěstí i mnohem menší výdobytek. Třeba když si vymáčknu uhra.

čtvrtek 24. srpna 2017

TŘETÍ ZUBY

Pan Radek se vypravil na procházku do listopadového lesa. Sešeřilo se náhle tím, že zhoustly mraky. Začalo sněžit. Radek ztratil cestu a zabloudil. Byla už tma jako v pytli a sněhu po kolena. Radkovi mrzly nohy a nemohl jít dál. Neměl mobil, aby ho mohli vystopovat a tak ho našli až za tři dny. Odumřelé prsty na nohou mu uřízli a Radek od té doby čeká, až mu nohy dorostou.

neděle 20. srpna 2017

SMRŤÁK

Ať jdu po schodech tam, nebo zpátky, vždy ho potkám. Říkám mu Smrťák. Krok co noha nohu mine, ruce v kapsách kráčí středem. Nejsem ochotný čekat a tak ho vždy předběhnu. Řeknu s dovolením a protlačím se mezi ním a zábradlím, či stěnou. Zatím mi to vždycky vyšlo a nechal jsem ho za zády. Sice vím, že mne jednou nepustí, ale proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko...

čtvrtek 3. srpna 2017

VYPRAHLÉ SRDCE

Má tady někdo něco proti chovatelům morčat? Ne? Dobře, tak tedy chovat morče není zas tak nákladné hobby. Ani mít Kočičku nemusí být až tak drahé… No a já mám Kočičku. Neřeším jestli je taková, či maková, prostě je, je jen jedna a spolehlivě přijde, když něco potřebuje. Obvykle kafe a cigára. Vlastně v obráceném pořadí. Cigára a kafe. V těch chvílích mne dokonce oslovuje jménem. Poprosí a poděkuje a pro mé vyprahlé srdce je kontakt s ní natolik důležitý, že pro ni vždycky to něco mám.

sobota 22. července 2017

VIDĚT

Ty říkáš, že se mi líbí každá a já říkám, že umím v ženách vidět jejich specifickou krásu...

středa 19. července 2017

JEDNA PANÍ POVÍDALA

Bylo nebylo, za devatero horami… Tak začínají pohádky o Princeznách, ale toto není pohádka v pravém slova smyslu, jen to co jsem zaslechl, že jedna paní povídala a taky druhá a třetí a tak nějak jsem si to ve svém chorém mozku seskládal tak, že to co se ze mne nedostalo ven análním otvorem jsem vyblil na papír o němž je známo, že unese všechno. Tak zpět k těm horám, řečeným Krušné. Hledalo se zda-li by bylo či nebylo a shledalo se, že by bylo. Tedy litium. Litium je taková celkem jedovatá věc, ale hodí se na baterky. Na baterky je dnes už kde kdo a taky kde co, mobilem počínaje a auty konče. Co se dělá s baterkami po skončení jejich životnosti žádná paní nic nepovídala. Ale jedna paní povídala, že je toho litia pod Krušnými horami za tři biliony korun. Jiná paní povídala, že právě tři biliony korun je Český státní dluh. Jak říkám, vím o tom hovno, ale nevyšlo prdelí a tak to skončilo na papíře. Australská společnost, která průzkum provedla chce litium pod Krušnými horami těžit. Cena litia je prý 240 000 korun za tunu a česká republika z té tuny má dostat deset tisíc korun. Když jde o nerostné bohatství, měl by mít stát nadpoloviční podíl, těch příslovečných 51% akcií. Bohužel pan Babiš jako velkoprůmyslník má o zisky kapitalistů strach, aby náhodou nepřišel o svoje miliardičky a navrhuje podnikatelům daňové úlevy až prázdniny s tím, že stát bude žít z daní pracujících. Norsko, před sto lety země ledu a chudoby, je dnes blahobytné království, protože mocnář ví, že tak jak je bohatý občan, tak je bohatý stát. Norská nafta své občany živí, koho má živit české lithium?

pátek 14. července 2017

čtvrtek 6. července 2017

HOUSENKA

Je to veliká Housenka. Všechno sežere jako rakovina a pak se zakuklí a s motýlem se vyklube Návrat Krista.

úterý 4. července 2017

ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM


Štěstí přeje připraveným. Probudil jsem se tak akorát, abych stihnul trafiku, než zavřou. Vyběhl jsem ven jen tak podomácku a tak zaprasenej normálně nechodím ani doma, natož abych tak šel do města. Koupil jsem tabák a před trafikou si zapálil cigáro. V tom přišla Ona. Kočka. Ani Dívka, ani Žena, prostě Kočka s velkým K. Tak teď už vím co se mi líbí. Štíhlá rovná jak proutek v bílém trIčku a světlých džínách rovné blond vlasy, ale Bože můj ten obličej a výraz! Zašla do trafiky. Připadal jsem si v pokapané mikině jako blbec. Něco mne vedlo na místo pod stromem, ale tam jsem nevydržel, popošel jsem pár kroků abych nahlídl do trafiky, jestli tam je, protože se mi zdálo, že dlouho nejde. V tom vyšla. Zůstal jsem jak zařezaný a Ona prošla tím místem pod stromem, kdy být tam zůstav nedokázal bych ji neoslovit. Už dávno jsem měl mít přichystanou vizitku, abych jí ji dal. Moc usmívat se nemohu, není to estetický zážitek, spíš do horroru než do pohádky, či milostného románku… A to bylo všechno, v jedné ruce nesla časopis koupený v trafice a šla náměstím někam nahoru, ke Kostelu, či k Zámku… Buď to byla Princezna, nebo Bohyně…